HISTORIE A SOUČASNOST

Klub Agility Rožnov pod Radhoštěm začínal téměř jako organizace zabývající se pouze výcvikem agility belgických ovčáků. A to zejména pro jejich optimistický pohled na život.

U zrodu této oblastní skupiny agility ( v roce 1993 ) stáli dva belgičtí ovčáci ( groenendalové) Barga Střapatý příboj (Dina) Martiny Šimčíkové a Ajax Gapan (Dan) Marcely Poláškové. O počátcích jejich agility výcviku se dá hovořit jako o chaosu psovodů a velké legraci psů. Všichni naši psi, měli základy služebního výcviku, navíc se moc o způsobu tréninku a metodách vedení nevědělo, takže psi skákali přes lavičky v parcích, odpadkové koše, přes potoky, keře, kmeny stromů apod. To, že zrovna belgičáky k tomu nebylo nutno pobízet, nemusíme zdůrazňovat.

Než se technickému zázemí klubu – Rosťovi Poláškovi (+ belgičák) a Tondovi Vavřínovi (+ beardet kolie- Albert Black Baskona- nyní závodí pod vedením paní Evy Rippelové) – podařilo vyrobit alespoň základní sadu překážek, pejskové proskakovali pláštěm od kola visícím jen tak na stromě, probíhali betonovou rourou ze stavby jako tunelem a povel do tunelu „myšička“ vyvolával na prvních závodech hurónský smích náhodně přihlížejících, ale i zkušenějších závodníků odjinud.

Pejskové běhali pouze u levé nohy, takže jejich psovodi museli být dostatečně rychlí, aby stačili alespoň prvních pár překážek. Chvíli trvalo, než se psi, ale i psovodi, přeorientovali na povel „ruka“, tj. „k noze“, ale zprava.

18. března 1995 pořádala OSA Rožnov závody v agility. Byly to vůbec první halové závody konané na území ČR. Tato akce s názvem O Strakatou blechu měla tehdy vcelku úspěch. Byl to zcela nový sport, každý závodník byl přivítán tradičním valašským frgálem. Juniorové dostali pro změnu nějakého plyšáčka. Díky velkému nadšení se závody O Strakatou blechu opakovaly další dva roky - 16. března 1996 a 22. března 1997. Za pomoci klubu agility Odry se konaly dvoudenní závody při Westernovém ježdění na jízdárně na Bučiskách (-předměstí Rožnova ).

Začátky nebyly nijak lehké, ale nadšení psů dodávalo síly lidem a společná zábava a hra všechny stmelovala. Dan přestal být agresivní „kousač“, oba groenendaelové byli ovladatelnější a přizpůsobivější a hlavně šťastnější než kdykoliv předtím, takže není divu, že další „přírůstek“ do agility klubu Ivana Skalíková dovedla ke svým dvěma německým ovčákům Bredovi a Bessy štěně belgického ovčáka tervuerena Bill z Rubiska (Ron). Pak přišli tervuereni Brita Skotská dolina (začínala ve svých 4 letech), její syn Axan z Rubiska Líby Španihelové, Cherley Černé zlato (Kess) Radky Černochové a roční Daisy z Kovárny Slávky Podmolové (- vše jako obvykle belgičtí ovčáci). Posilou ze zámoří byl po jistou dobu BO groenendael se zlatou povahou Torbrook’s Jasper von Kovarny manželů Pisarčíkových, který se rozhodl, že natrvalo zůstane u agility a Marcely Poláškové v Rožnově, aby nahradil jejího Dana, který nám bohužel už fandil z psího nebe. To jsme ještě ovšem netušili, že Jasper, který se ochotně na aportek naučil slalom za 14 dnů, brzy zaujme místo na psím obláčku vedle Dana a budou se na nás dívat spolu.

Přesto, že se v Rožnově běhá agility především pro radost celé smečky – bez ohledu na počet nohou jednotlivých bytostí – dostavily i první úspěchy. Několikrát vyhrané zkoušky i závody, velice slušná umístění v tvrdé konkurenci, 4. místo na Mistrovství republiky belgických ovčáků, účast na MR Slovenské republiky, ale i úspěšně složené první zkoušky A1 nových začínajících členů!!

Nějakou dobu jsme poté cvičili na okraji Rožnova (na Bučiskách). Zde jsme však chodili pouze my, skalní agiliťáci. Na přibírání nových členů nebyl ani čas, ani chuť. Navíc naše cvičiště bylo téměř mezi paneláky, takže o setkání s osmdesátikilovými dětmi houpajícími se na agiliťácké hopačce nebylo nouzi. Překážky, které nezničily spolu s cvičákem povodně, rozbili vandalové. Prakticky nám zůstaly 4 ks překážek a .... naše nadšení podporované radostí všech psů. Poté se nám však vyskytla naděje, že bychom mohli mít soukromé cvičiště spolu se sportovní kinologií, která již funguje delší dobu. Takže jsme se s úspěchem přestěhovali na naše nynější cvičiště na Kramolišově. Je to už úplně okrajová část Rožnova, bohužel však nepříliš známá. Naše řady se postupně rozšiřovaly například- šeltie Noirette z Ďáblovy studánky (Nora), border colie Ghent Bohemia Alké (Biff), belgičtí ovčáci: Rose Black (Black), Arleqin Envoyee (Molli), Adigo Tantum Auri (Adolf); Kavalír King Charles Spaniel Adar z Krhovského údolí, šeltie Jack Moravské srdce, bígl Tina a spousta velmi šikovných voříšků jako například- Ferda, Pery, Jackie, Ťapka a mnoho dalších.

V současné době máme možnost cvičit na dvou cvičácích:

1) cvičiště na Kramolišově- zde máme naše starší překážky, které byly doplněny o nové skočky, dálku a pár dalších věcí. Výhodou tohoto placu je poměrně velká rozlehlost a naprostá nerušenost výcviku, jelikož je to naprosto mimo obytnou zónu.

2) cvičiště v Zubří (oblast Staré Zubří za točnou)- zde jsme na pozemcích manželů Poláškových. Zde se můžete účastnit výcviku na zcela nových překážkách. Předností tohoto parkuru je rovnost povrchu, také tady cvičíme mimo lidská obydlí.

V posledních letech se účastníme mnoha soutěží . Mezi naše úspěchy patří Daisin postup do třídy SA2, druhá místa ve zkouškách nebo vůbec to, že se stále rozšiřují naše řady a hlavně čím dál větší výskyt našich psů na závodech agility.

Agility vyžaduje mnoho trpělivosti a lásky pro vašeho psa. Dá se říct, že je to velmi psychicky náročný sport. Jste nešťastní, když vám pes stávkuje, brečíte radostí, když uspějete. Stačí to jen chtít!

A pokud vám někdy dojdou síly, pouvažujte o jejich optovném načerpání u některého klubu agility – třeba i u nás. A to, že je váš pes vždycky rychlejší než vy, že si na parkuru skáče, co chce? Zlepšete se vy a běhejte agility zatím jen pro jeho radost. To, že zatím nemáte ambice na mistra republiky neznamená, že se jím nikdy nestanete. A i kdyby ne, že vám to nikdo nikdy neocení? Mýlíte se – Váš pes vždycky! A to jde především.

přidat stránku k OBLÍBENÝM | nastavit jako START page